Můj život s klarinetem, Vzpomínky legendárního kapelníka divadla Semafor

09.01.2012 Publikoval(a) čtenářský deník
Kategorie Maxdorf

Ferdinand Havlík je mezi českými profesionálními hudebníky jedním z nejobdivovanějších interpretů jazzové hudby. Je úspěšným kapelníkem, skladatelem a rovněž známým humoristou – nebo přesněji recesistou – jak se o tom čtenáři mohli přesvědčit v úspěšné knížce Historky Ferdinanda Havlíka, jak je zapsal a převyprávěl Jiří Suchý (Maxdorf 2008). Základní ladění Havlíkovy autobiografie Můj život s klarinetem je ovšem o něco vážnější. Havlíkovy vzpomínky jsou strhujícím příběhem české populární hudby druhé poloviny 20. století. A je zcela jasné, že je to příběh autentický, vyprávěný živě, ale citlivě, bez dnes obvyklé senzacechtivosti. S výjimkou úzkého okruhu Havlíkových přátel jen málokdo znal druhou stránku jeho osobnosti, tu nerecesistickou. Ferdinand Havlík byl celý život mimořádně vnímavým pozorovatelem a skvělým psychologem. Více než 200 osobností české populární hudby, kterým ve svých vzpomínkách věnuje tu několik řádek, jinde celou kapitolu, vytváří plastický obraz české populární kultury druhé poloviny 20. století. Havlík není skoupý na chválu umění těch, kteří si ji zaslouží. A tam, kde kritizuje, činí tak se shovívavostí, nadhledem a pochopením pro lidské slabosti. Při četbě jeho vzpomínek si bezděky uvědomíme, že vlastně čteme tak trochu historii celé české společnosti. Ovšem historii viděnou očima člověka, který se díky svému umění často dostával tam, kam jsme my ostatní neměli přístup.